Lapis

Články

Khara-Khoto: modrý Buddha z pouště, uložený v Petrohradě

Opuštěné tangutské město v píscích Vnitřního Mongolska, ruský badatel roku 1908 a malba Buddhy medicíny, které se téměř nikdo nedotkl.

Středoasijská malba
Středoasijská malba · 1201–1300 · State Hermitage Museum

Na Hedvábné stezce, na okraji Gobi, stálo opevněné město: Khara-Khoto, mongolsky „Černé město“. Patřilo tangutské říši (Xixia), buddhistickému království jedenáctého až třináctého století, a postupně bylo opuštěno. V letech 1908–1909 tam ruský badatel Pjotr Kozlov našel stúpu plnou textů a maleb. Velká část toho, co přivezl, je dnes ve Státním muzeu Ermitáž v Petrohradě.

Malba Buddhy medicíny

Ermitáž chová několik buddhistických maleb z Khara-Khoto datovaných do dvanáctého až třináctého století. Jedna z nich zobrazuje Buddhu medicíny, malovaného na látce ve stylu, který spojuje čínskou malbu a tibetskou tradici, dva světy, které se u Tangutů setkaly. Odborníci ji popisují jako vzácnou středověkou malbu čínské inspirace v tibetské tradici; je to jedna ze tří ikon z Khara-Khoto na toto téma. Na tomto webu je použit obrázek bez autorských práv.

Království mezi dvěma světy

  • Tanguti mluvili tibeto-barmským jazykem a měli vlastní písmo.
  • Jejich buddhismus čerpal z Tibetu, Číny a střední Asie.
  • Jejich království dobyli roku 1227 Mongolové Čingischána, ale město Khara-Khoto bylo opuštěno až ve čtrnáctém století.

Proč je vzácná

Tato malba je vzácným svědkem kultu Buddhy medicíny na středověké Hedvábné stezce, mezi staršími malbami z Dunhuangu a pozdějšími velkými tibetskými sériemi.

Probíhající restaurování

Ermitáž zahájila výzvu na podporu restaurování této malby, která dosud nebyla restaurována.

Nejistoty

Přesné datum je uváděno jako rozmezí (dvanácté–třinácté století). Historici diskutují o podílu čínského a tibetského vlivu.

Zdroje

Státní muzeum Ermitáž, restaurátorský projekt „Bhaisajyaguru“ (inventář XX-2332 / XX-2333); odborné práce o sbírce z Khara-Khoto (Wang, „Seeking the Pure Land in Tangut Art“, Brill, 2022); Journal of Inner Asian Art and Archaeology, „Imagined Pure-Lands of Bhaisajyaguru by Chinese and Tanguts“.

Zobrazit celý katalog